termín: 22.08 – 07.09. 2025
Pá. 22.8
Odjezd v dopoledních hodinách tak, abychom byli do 22:00 v Travemunde na odbavení.
So. 23.08.
Nalodění a ve 2:30 odplutí do Helsinek. Délka plavby cca 32 hodin.
Ne. 24.08.
V 10:00 připlutí do Helsinek. Helsinky – Porvoo. Jihofinské město Porvoo je známé svými historickými červenými domky na břehu řeky Porvoonjoki. Jedná se o bývalé sklady postavené po velkém požáru v roce 1760. Nejhezčí výhled je z velkého mostu Mannerheiminkatu. Oblíbeným suvenýrem z Porvoo je “pohár Porvoo” z cínu, který připomíná dobu nadvlády Švédů. Měl sloužit jako odměrný pohár zemskému správci při výběru daní pro korunu. Zemský správce nechal ale vtáhnout druhé dno, takže tou větší stranou daně zvýšil a při zúčtování s králem pohár otočil a použil menší stranu. Podstatný rozdíl přišel do jeho vlastní kapsy. Ještě dnes je ve Finsku rčení, že se něco měří “podle míry z Porvoo”. Dále se posuneme k hranici s Ruskem a utáboříme se u jezera poblíž města Lappeenranta, kdysi oblíbeného letoviska ruské šlechty. Celkem cca240km.
Po 25.08.
Lappeenranta je bránou k “jezeru tisíce ostrovů”- Saimaa. Budeme se téměř 300km proplétat labyrintem vody a země k městu Joensuu a dále na sever k pohoří Koli. Navštívíme jedno z nejkrásnějších jezer ve Finsku – Pielinen a přilehlou osadu Vuonislahti, odkud je právě nejhezčí výhled na pohoří Koli. Druhou možností je návštěva vesnice Koli na protilehlém břehu a výjezd nebo výstup na horu Ukko-Koli 347m/n.m. Pohled z těchto hor je považován za obraz finského národního cítění, pro turisty ale nabízejí naprosto úžasný obraz krajiny v jinak zcela rovinatém Finsku. V době před naším letopočtem byly hory Koli severně od Joensuu posvátným obětním místem, kterým se nechalo v 19. století inspirovat mnoho finských umělců národního romantismu. Asi nejlepší varianta bude v pozdním odpoledni vyjet, či vystoupat, nebo se dostat s použitím lanovky na vrchol Ukko Koli a k večeru přejet trajektem na protější břeh do Vuonislahti a tam se utábořit. Denní porce kilometrů 300±.
Út 26.08.
Z Vuonislahti do Lieksa je to už kousek a jsme v kraji zvaném Karélie. Rozlehlé nedotčené lesy, ve kterých se odehrává “Kalevala”, finský národní epos. Lieksa je hezké město, uděláme tu krátkou zastávku a pak se vydáme k městu Nurmes. Bezmála 30 km severně od Nurmes odbočuje u Puukari cesta do skanzenu Murtovaara(info tabule- Talo museo). Uprostřed v pustině tady stojí jedno z nejkrásnějších muzeí pod otevřeným nebem ve Finsku. Osamělá poloha uprostřed lesa propůjčuje skanzenu Murtovaara zvláštní atmosféru. Člověk si zde může věrohodně představit život rolníků v 18. století. Pak nás čeká přejezd k jezeru Julma Olkky. Nebude nutné těch cca 300km ujet najednou. Zakempujeme na nějakém hezkém místě a zbytek dojedeme další den.
St 27.08.
Dojezd k hluboké propasti s 50 m vysokými stěnami, které svírají nejslavnější jezero v tomto zapomenutém kraji – Julma Ölkky. Při projížďce lodí (což bychom měli zkusit) je vidět na východním břehu z vyklenuté skalní desky tzv. čertovský kostel a duha z mnoha potůčků (Sateenkaarilähde). Je zde i možnost různých pěších tůr, asi by nebylo špatné odpočinout od volantů a strávit tu celý den. Nocleh v blízkém okolí.
Čt 28.08.
Severně od Kuusama blízko polàrního kruhu leží Národní park Oulanka. Místy tvoří kulisu kaňonovitě zakrojeným údolím hluboké skalnaté propasti. V této oblasti ještě žijí vlci, orli a hnědí medvědi. Výstava umístěná v Přírodním centru národního parku (13km východně od Käylä) informuje o regionu. Multimediální představení umožňuje pohled do druhového složení nàrodního parku. Rovněž jsou zde k dostání rybářské povolenky pro řeky v tomto regionu. Hlavní atrakcí parku jsou však divoké peřeje. Nejpůsobivější je peřej Kiutaköngäs(1km pěšky z přírodního centra). Mezi úzkými skalními stěnami z křemence a dolomitu padà jinak klidná Oulanka-joki 14 m do hloubky na úseku dlouhém 600 m. Známá je i Tailvalköngäs(9km východně od silnice Kuusamo-Salla). Cestou tam se otevírá pohled na údolní propasti Ristikallios. Nezapomenutelným zážitkem je překročení hučících peřejí Niskakoski u Juumy a Myllykoski v blízkosti malebného starého mlýnu po houpajícím se visutém mostu. Jedna z nejslavnějších turistických cest ve Finsku je Medvědí okruh “Karhunkierros” v N.P. Oulanka. Podle zdatnosti se může turista rozhodnout, jestli se vydá na celou 95 km dlouhou cestu, nebo na kratší, ale náročnější Malý medvědí okruh cca 12km, start a cíl v Juumě. Navrhoval bych zůstat v parku ještě následující dopoledne a zkusit projít ten Malý medvědí okruh. Nejde ani tak o nějaký sportovní výkon, ale o jedinečnost toho místa, které má bezpochyby blahodárné účinky na lidskou duši. Denní nájezd cca 130km.
Pá 29.08.
Dopoledne N.P. Oulanka. Odpoledne přejezd podle ruské hranice k osadě Salla a dále k osadě Savukoski. To už je Finské Laponsko se vším co k němu patří. Když se ještě vydáme západně k osadě Sodankylä, narazíme na dvě propojená jezera Kelujärvi a Matalajärvi. Někde tady bychom se mohli utábořit. Denní nájezd cca 230km + 12km pěšky.
So 30.08.
Přejezd do “Velké samoty”. Finské Laponsko se liší od norské a švédské části pouze menší výškou hor. Nicméně se tu zvedá Haltiantunturi, nejvyšší hora ve Finsku s 1328 m. Jen v nejvyšších polohách lze najít rašeliniště a tundru, jinak je oblast zcela pokryta lesem. Navštívit Laponsko znamená ponořit se do velké samoty. Osídlenost 2 lidi na km/2. Hlavním městem finského Laponska je Rovaniemi. Několik oblastí této nedotknuté krajiny je chráněno jako národní nebo přírodní parky. V nejzašším bodě na severovýchodě Laponska se rozkládá Národní park Urho-Kekkonen, pojmenovaný po finském dlouholetém presidentovi. Řeky lemují borovicové, místy smrkové lesy a rozlehlé koberce ze sobího lišejníku stejně jako bílého rašeliníku. Národní park je domovem přibližně dvou tuctů medvědů a do parku tudy neustále přebíhají přes ruskou hranici vlci. První naší zastávkou v parku bude zlatokopecká vesnice Tankavaara, kde si můžeme zkusit trošku vylepšit rozpočet. Celá vesnice je takové muzeum zlata, navrhoval bych zde krátkou zastávku a na chvilku se v myšlenkách ponořit do zlatého snu. Odpoledne ještě stihneme dojet k posvátnému jezeru Inari. Přejezd bude cca 130km + dopoledních 110km, celkem tedy 240 km. Nocleh v kempu.
Ne 31.08.
Jezero Inari vysoko na severu je třetí největší jezero ve Finsku. Je poseto asi 3000 ostrovy a ostrůvky a Sámové ho uctívají jako svaté. Tato bizarní říše půlnočního slunce patří k těm nejkouzelnějším krajinám ve Finsku. Na skalnatých březích rostou smrky, borovice a břízy – všechny v trpasličích polárních formách. Podnebí je tady dlouho do jara nepříznivé stejně jako v Arktidě. Často se zamrzlý ledový krunýř jezera otevře teprve v červnu. Obzvláště krásné a nezapomenutelné jsou při výletu k jezeru Inari projížďky na lodích. Můžeme zkusit plavbu na ostrov Ukkokivi, kdysi nejposvátnější ostrov Sámů. V létě odjezdy z Inari jednou až třikrát denně. Plavba trvá dvě hodiny. V Inari, které leží při ústí rybnaté Joenjoki, žije 550 lidí. U lesního úřadu stojí skanzen Sámi, který ukazuje mimo starých domů i sámská umělecká řemesla. Až si tu vše užijeme, vydáme se na okružní jízdu nejsevernější částí Finska. Přibližně 5km severně od Inari je odbočka doleva na šotolinovou cestu, která nás protáhne mezi jezery a podél řeky Vaskojoki až k finsko-norské hranici cca 65km. Přibližně dalších 160km vede cesta podle řeky Inarijoki až na úplný sever Finska a končí v městečku Utsjoki. Nezáleží na tom, kam až dneska dojedeme, důležité bude, jak si tenhle krásný úsek projektu Trans European Trail užijeme. Vzhledem k tomu, že v tomhle drsném kraji v létě slunce skoro nezapadá, nebudeme limitovaní nějakou hodinou utáboření. Jen abych měl na co navázat, budu předpokládat, že dojedeme do Utsjoki, což je v součtu cca 220km.
Po 01.09.
Po silnici č.4 je to z Utsjoki do Inari cca 120km. Při dodržování všech dopravních limitů 2h jízdy. Z Inari nás povede silnice č. 955 do N.P. Lemmenjoki. Lemmenjoki nedaleko hranic s Norskem je největším a nejznámějším přírodním chráněným územím ve Finsku. Společně se sousedním národním parkem v Norsku Øvre Anarjokka tvoří chráněnou krajinnou oblast, která je velká jako Švýcarsko. Centrum parku lemuje několik skupin pohoří jejichž nejvyšší bod tvoří oblast Viipustunturit/Viibustuoddarak (599 m) na východě. Horská pásma obklopují nížinu s řídkým březovým a borovicovým porostem a rašeliniště. Na rozvodí pramení v parku mnoho řek, kdysi nejdůležitějších dopravních cest Sámů. Zvláště pozoruhodné je údolí Lemmenjoki (Sámsky: Leämmi). Oblast hranice s divočinou kolem Lemmenjoki je tradičním sídlem Sámů. Typická vesnice Sámů Lisma leží přímo v parku. Nejlepším výchozím bodem pro pěší tůry je Njurkulahti s tábořištěm přímo u řeky. Odtud vede značená cesta podél Lemmenjoki k jezeru Ravadasjärvi (14km). Napojuje se na 20 km dlouhý turistický okruh, který vede zlatokopeckou oblastí. Nejeden turista tady pokouší štěstí s rýžovací pánví. Ohniště a tábořiště jsou jen podél výše uvedených cest, jinak je národní park neschůdný. Utáboříme se v Njurkulahti a podle chuti si můžeme projít libovolný úsek mezi tábořištěm a jezerem Ravadasjarvi. Nájezd cca 180km.
Út 02.09.
Přejezd do sámské vesnice Lisma cca 70km západním směrem. Naživo tu lze vidět stáda sobů a vše kolem jejich chovu. Vesnice má i muzeum sámské kultury. Bylo by dobré tu pár hodin strávit, protože je to asi jediná možnost na naší trase uvidět z bezprostřední blízkosti život Sámů takový, jaký skutečně je. Potom už nás čeká jen ,,návrat k lidem“. Měli bychom ještě dnes přijet na polární kruh v blízkosti hlavního města Laponska – Rovaniemi cca 290km a tam se utábořit v Arctic Motor Parku. Jsou tam sprchy a veškeré potřebné zázemí pro severské cestovatele. Mimo jiné, přímo naproti provozuje svou kancelář samotný Santa Klaus. Bude tedy možné přímo u něj objednat dárky pod vánoční stromeček svým blízkým, nebo sami sobě. Necháme si dát razítko, že jsme tu byli a můžeme jít v klidu spát.
St 03.09.
Z Rovaniemi do Helsinek je to cca 850km a budeme na to mít dva dny. Uvedu zde několik možností, co ještě cestou uvidět, ale vše bude záležet na momentální náladě a také únavě výpravy. Díky letní absenci tmy člověk brzy nabude dojmu, že není potřeba chodit spát. Po pár dnech mu to tělo spočítá i s úroky a odmění ho těžkou únavou. Na tohle bychom si měli dát pozor od prvního dne a chodit spát před půlnocí. Jak známo, mátohy se do objevování moc nehrnou, tak ať něco vidíme. Jako první tu máme Rovaniemi – jediné město a zároveň hospodářské, kulturní a správní centrum Laponska, největší provincie ve Finsku. Obec vznikla na soutoku Kemijoki a Ounasjoki, kde návštěvníci divočiny, voraři a zlatokopové hledali štěstí v divočině. Již před 8000 lety přišli do této krajiny kočovníci na lov tuleňů. Ale teprve z 11. a 12. století jsou k dispozici důkazy o stálém osídlení. Známější se Rovaniemi stalo v 16. století, když se i na severní kalotě objevili výběrčí daní švédských a ruských vládců a našli tu zcela vzkvétající obchodní centrum. Když se dále zvýšila potřeba dřeva v souvislosti s industrializací, stoupl výrazně význam Rovaniemi, neboť na území města se potkávají dvě nejdůležitější vorařské cesty z vnitrozemí Laponska. Teprve roku 1992 bylo vorařství na Kemijoki s konečnou platností zastaveno. Rovaniemi bylo kdysi vybudováno pouze ze dřevěných domů. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 shořely více než čtyři pětiny města v průběhu ,,Laponské války“ mezi finskými a německými vojsky. Ještě dlouho poté se na Němce vzpomínalo hanlivým názvem jako na ,,vypalovače Laponska“. K obnově přispěl slavný finský architekt Alvar Aalto. Jako půdorys pro vedení hlavních silnic zvolil sobí paroží. Dále navrhl radnici, knihovnu a dům Lappia. Asi největší atrakcí je 320m dlouhý most Jatkankynttila přes řeku Kemijoki s nápadným prostředním pilířem, na kterém jsou upevněna tažná lana a jehož vrchol zdobí věčný plamen. Ve tmě je symbol města krásně osvětlen. Na severu města stojí Arktikum, které ukazuje dvě působivé výstavy. Dále se můžeme vydat k botnickému zálivu a projít se v historických městech Kemi a Oulu. Další bude jízda klidnějším vnitrozemím s možností využití šotolinových cest, které jsou dobře zmapované v projektu Trans European Trail. Finsko je rovinaté, žádné obtížné úseky nás tedy nemusí strašit. Jen opět apeluji na striktní dodržování rychlostních limitů naprosto všude, pokuty za porušování nejsou stanoveny pevnou částkou, ale vypočítávají se z přiznaného ročního příjmu pachatele. Kamery skryté i neskryté uvidíme i v Laponsku, tak prosím na to mysleme. Dnes bychom měli ujet cca 500km a utábořit se na jednom z ostrovů jižně od města Viitasaari.
Čt 04.09.
Poslední den finského dobrodružství. Bude to buď přejezd s několika zastávkami přímo do Helsinek, což je asi 350km nebo si ještě dopřejeme nějaké atrakce vnitrozemí, ono je tu všude něco hezkého k vidění. Pokud by byl zájem trošku vidět Helsinky, museli bychom se tomu přizpůsobit. Nebudu rozepisovat další hafo možností a ponechám to danému okamžiku s tím, že o nich budu mít alespoň základní povědomí.
Pá 05.09.
Pátek si uspořádáme tak, abychom byli ve 12:00 v přístavu na odbavení a v 15:00 mohli odplout do Travemunde. Délka plavby cca 30 hodin.
So 06.09.
Ve 21:00 připlutí do Travemunde. Vzhledem k dlouhému odpočinku na trajektu můžeme udělat noční přejezd Německa a v nedělních dopoledních hodinách být v ČR.
Celkový nájezd je okolo 6000km ±, jediné svazující jsou termíny odjezdů a příjezdů lodí. Vše ostatní si budeme organizovat v každý jednotlivý den. Na severu je povolený free camping, bude tedy na nás, jak dlouho každý den pojedeme, a kam kdy dojedeme. Spát můžeme v kempech nebo ve volné přírodě. Dovolím si ještě zmínit, že dovolená ve Finsku nemusí být vždy podobná té u Jadranu. Hlavně nad polárním kruhem dokáží mračna krvežíznivých komárů udělat z pobytu peklo, a počasí někdy ještě ,,tvrdí muziku“. V letních měsících může být klidně přes třicet stupňů ve dne a ráno ledový škraloup na jezeře. Deště nejsou tak časté a urputné jako v Norsku, ale i s tím je třeba počítat. Tahle nepohodlí jsou však bohatě kompenzována všudepřítomným klidem a jedinečnou přírodní scenérií.