Jsme snílci a romantické duše, vždy jsme byli. Dříve jsme chodili s batohem na zádech s lehkým stanem, ještě lehčím spacákem a několika konzervami. Teď po letech se už kolena na dlouhé sestupy nekoukají s porozuměním a tělo nerado prochladne, ale z kočovného ducha neubylo nic. Ta touha po dálkách a výhledech a hvězdné obloze zůstala, nikam neodešla s kondicí kolen, je tu stále a otáčí nám hlavu k obzorům, východům a západům slunce. Tady se nic nezměnilo.
V průběhu času jsem zjistila, že za dálkami, odlehlými místy se můžu podívat za pomoci terénního auta, do kterého si naložím vše, co moje tělo potřebuje, co potřebují moje děti a co potřebuje můj pes nebo za ta léta zpovykaný žaludek.
Tenhle způsob pohybu nám umožnil podívat se na spoustu míst, po kterých jsme toužili – podívali jsme se do Alp (Julských i Západních), španělské Andalusie, na Balkán u Jadranu nebo na ten Karpatský v Rumunsku, opláchli jsme se v Ladožském jezeře a zaprášili v Iránu.
Ráda vyprávím příběhy o tom, co jsme kde zažili a jak jsme se cítili, když jsme byli na těch či oněch místech. Mnohem lepší je to ale zažít.
Proto nabízím:
Provedeme Vás po místech, která považuji za kouzelná. Pojeďte s námi a prožijte to samé, za čím se vracíme na všechna ta místa, která nám učarovala.
Těším se, Síma