„Mapa není území. To je samozřejmé, ale zapomínáme na to v šokující míře; děláme si zeměpisné plány, ve kterých ztrácíme svět.“ (britský prozaik a básník Gilbert Keith Chesterton)
Plánování expedic je jedna z nejzajímavějších věcí, co děláme. Na začátku je vzpomínka na krásné místo nebo naopak touha poznat nové místo. Jako kdyby na vás z mapy hory mluvily, sítě horských silniček vábily k prozkoumání, každým dotykem se mapa vpíjí do mysli a láká k poznání. Nechceme prozkoumat území, ale poznat svět…
Na začátku bývají hodiny, desítky hodin, ale nakonec spíše stovky hodin rešerší a pátrání v mapách. Cílem je najít trasu, která bude realizovatelná, ale zároveň přiměřeně obtížná a povede hezkými a zajímavými místy.
Důležitým faktorem je počasí, protože některé trasy mohou být nesjízdné při sněhu nebo intenzivním dešti, takže je zapotřebí odhadnout počasí, které v daném období může nastat.
Důležitá je i vzdálenost. Mnoho z nás tuláků by určitě rádo strávilo touláním většinu času, to ale nejde. Obvykle se potřebujeme vejít do dovolené, kterou si na toulání vyhradíme. Většinou je ideální doba týden dovolené plus víkendy okolo.
Vzdálenost – pohled na mapu za těchto podmínek sklouzne blíže střední Evropě. V rozumné vzdálenosti najdeme místo s nádhernou přírodou se svébytným národem a neuvěřitelnou svobodou. Rumunsko. Na první poslech to může znít banálně. Je to země s dávnou tradicí a vzrušujícím příběhem. Tajemná, nespoutaná, divoká, plná překvapení, laskavá i odmítavá.
„Každý kámen v Rumunsku, každý kousek jeho prachu vypráví příběh o odvaze, bolesti a kráse.“ (Emil Cioran, rumunský filozof)
Historie Rumunska je bohatá a rozmanitá. Od dob Keltů přes středověké knížectví Moldavsko a Valašsko až po moderní éru. Oblast současného Rumunska byla svědkem vzestupů a pádů, které formovaly jeho dnešní kulturu. Po první světové válce, v roce 1918 získalo Rumunsko nezávislost sjednocením s oblastmi Transylvánie, Banátu, Bukoviny a Besarábie.
Komunistický režim, který zemi ovládal v druhé polovině 20. století, padl v prosinci 1989 v Evropě neobvyklým způsobem. Snadno viditelné jizvy Ceaușescova režimu jsou sice v Rumunsku vidět dodnes, ale pokrok, který tato země udělal od pádu diktátorského režimu, bychom mohli závidět i v Čechách.
Většinu populace tvoří etničtí Rumuni, kteří představují asi 88% z celkového počtu obyvatel (zhruba 19 mil.). Rumunsko má jednu z největších komunit Romů v Evropě, přičemž tato skupina tvoří přibližně 3% populace. Dále zde žijí zastoupení Maďarů (asi 6,1%), kteří jsou převážně soustředěni v regionu Transylvánie, a dalších menšin, jako jsou Němci, Ukrajinci, Turci, Tataři, Srbové, Slováci, Bulhaři, a mnoho dalších. V Banátu najdete českou menšinu, kde se pohodlně domluvíte česky.
Rumunské hory jsou pro tuláky pravým rájem. Karpaty, táhnoucí se napříč celou zemí, nabízejí úchvatné scenérie, bujné lesy a bohatou faunu a flóru. Zdejší horské trasy jsou ideální pro toulání v jakékoli podobě. Fagarašské hory, domov nejvyššího vrcholu Rumunska, Moldoveanu (2,544 metrů), jsou známé svými drsnými terény a majestátními výhledy.
Transfăgărășanská silnice, která prochází skrz Karpaty, je považována za jednu z nejkrásnějších horských silnic na světě, my si však myslíme, že sousední Transalpine je o mnoho malebnější.
„Rumunsko je jako stín, který se pohybuje mezi realitou a fantazií.“ (Hertha Müller, německá spisovatelka rumunského původu)
Alex & Simona