„Zcestoval jsem svět, ale poznal jsem ho až tehdy, když jsem opustil silnice a vyrazil jsem do divočiny.“ Napsal Anatole France. Těžko bychom to napsali lépe!
Vítejte v našem blogu, který je věnován všem těm, kteří milují výzvy, prach a dobrodružství, která lze zažít za volantem offroadového auta. Jste připraveni prozkoumat svět tak, jak ho máte jen málokdy možnost vidět? Podívat se na cesty našima očima?
Kdysi náš svět ohraničovala jen naše kuráž. Dneska ho spíše ohraničuje dostupnost mobilního signálu, wifi, upozornění na příspěvky, termíny úkolů, dokonce i pauza na cigaretu často závisí na tom, jestli je ta elektronická cigareta nabitá … Večer má člověk pocit, že mu uletí hlava a prostě toho má dost. Potřebuje si najít místo, kde bude chvíli sám se sebou a kde sám se sebou taky vydrží.
Někdo si vybere cestu umrtvení běháním do úmoru, cvičení a posilování na hranici fyzické únosnosti, někdo dá přednost cestě, kterou si přibarví skleničkou nebo něčím silnějším. Někdo hledá vzrušení první noci znovu a znovu. Těch cest je spousta a před většinou nás varovali rodiče … a kupodivu měli pravdu (to jim neříkejte).
Přitom existuje docela přirozená cesta, kdy člověk nezahodí všechny výdobytky civilizace, ale na chvíli od civilizace poodstoupí a poslechne si vlastní myšlenky, podívá se do ohně a nikam, absolutně nikam nespěchá. A když uvízne v bahně, tak si vzpomene, že nemusí jenom zvedat činky, ale může trpělivě auto vykopat a vzpomenout si na fyziku a páku a kladku a mít úplně obyčejnou radost, že si večer postaví stan, sedne k ohni a pije teplý kafe nebo čaj nebo cokoli, na co má chuť.
John Bunyan (anglický spisovatel a kazatel) napsal: „Cesta za horizont je vždy tou nejzajímavější.“
Tenhle a minulý rok jsme udělali řadu expedic do Rumunska, Chorvatska, plánujeme expedici do Portugalska a máme v plánu strašně zajímavé terény Španělska.
Cesta terénním autem přináší obrovskou svobodu. V mysli mi vyskakuje známý latinský citát (Omnia mea mecum porto = všechno své nosím s sebou). Všechno podstatné si opravdu vezeme s sebou. Co je to podstatné, záleží na každém. Někdo si vezme psy a tábornickou výbavu, někdo foťák, někdo skicák, někdo kytaru … Někdo chce jet sám a někdo chce čirou radost z přírody, svobody a samoty sdílet s blízkými. Pro všechno je místo a čas.
„Skutečným dobrodruhem je ten, kdo odchází s úsměvem na tváři, i když ho v průběhu cesty čeká nespočet výzev.“ Řekl Jack London a to byl opravdový dobrodruh!
Nebudete sami. Jezdíme v malých skupinách, abychom se večer vešli k jednomu ohni.
Jezdíme ohleduplně k přírodě, nechceme, aby za námi zůstala spoušť. Chceme poznat místní přírodu, lidi a kulturu jinak, pomalu, jako když si pomalu s přáteli společně vaříte, povídáte a večer utíká pomaloučku …. A ještě dlouho potom si vzpomenete na ten skvělý večer u ohně s lidmi, kteří vám byli neuvěřitelně blízko.
Pamatujte: „Skutečné dobrodružství začíná tam, kde končí zmapované cesty.“ (Oren Arnold)