Víkend s Ineos Grenadier

„Neberte život příliš vážně. Nikdy z něj nevyjdete živí.“ (Mark Twain)

Díky vstřícnosti kolegů v Dajbych 4×4 jsme si mohli zapůjčit testovací vůz Ineos Grenadier na víkendové testování ve Všudedoma.

O vzniku Grenadiera si můžete přečíst více na https://ineosgrenadier.dajbych4x4.cz/pribeh-grenadier/.Nejprve jsme se autem projeli společně s Tomášem Petrů na plzeňské dráze, kterou používá Dajbych 4×4 pro testování svých vozů. Dráha byla mokrá a poměrně dost rozbahněná. Vzhledem k tomu, že auto bylo na klasických zimních gumách vhodných na běžné silnice, překvapilo nás suverénní chování na výmolech, na vodním brodu i v terénu ve stoupání a prudkém klesání. Nicméně jsme to částečně přičítali dokonalé znalosti tohoto terénu a také Tomášovým dovednostem a zkušenostem s Grenadierem.

Simona:“ Je to, pravda, věc vkusu a přiznávám, že i vedle 70-tkové řady LandCruiseru se mi defík vždy jako objekt líbil, ale nepokrytě přiznávám, že k jeho provozu jsem nikdy nenašla odvahu. Proto si myslím, že asi právě tak jako pro mnoho jiných lidí, je pro mě Grenadier esteticky zajímavé auto a prostě se mi líbí. Vlastně tímto pohledem by mi dělalo radost, pokud by stálo u nás na parkovišti. Má to však svá ale…

Ještě bychom měli vypíchnout, že cokoli napíšeme v následujícím textu, bude vlastně nefér ke Grenadieru z podstaty věci. Je třeba si říci hned na začátku našeho snažení, že s auty od Toyoty jezdíme mnoho let a náš pohled na terénní auto je tedy jejich pojetím značně ovlivněný.

Po zaškolení ovládání (tahák jsme dostali s sebou do auta) jsme vyrazili z Plzně na naši základnu k Berounu. Díky klasickým pneumatikám se nám jelo po dálnici bezvadně a ani bychom neřekli, že jedeme plnokrevným terénním autem. Automat řadil spolehlivě.

Všichni jsme se shodli na tom, že s ohledem na cenu toho auta je kvalita výrobku skvělá. Je to auto podle našeho názoru vyrobené poctivě se snahou dát uživateli vynikající nástroj. A myslíme si, že pro mnoho uživatelů to také skvělý nástroj je.

Kombinace motoru a převodovky (přesná specifikace testovaného vozu je GRENADIER Utility Wagon 5m 3,0 benzin MY23,75) fungují parádně, auto jede svižně, podvozek nepředstavuje ani v našich berounských zatáčkách nějakou výzvu, auto se chová jako osobák. Uplná paráda.

Co naopak bylo nezvyklé, a ne úplně příjemné, je řízení. Auto má dost malý rejd a volantem se musí hodně točit. Překvapilo to téměř každého z našich jezdců, co Grenadiera zkoušeli. Naopak v terénu je tahle vlastnost bezproblémová. Je možné, že řízení bude ještě v budoucnu vylepšené.

Potvrdila to i Simona: „Bohužel méně nadšená jsem byla z projevu řízení, které se nemůže rovnat ani pracovní sedmičkové řadě, nad kterou kdekdo ohrnuje nos. Tolik motání s volantem si pamatuji snad jen za našeho prvního UAZu. Nic, na co by se nedalo během pár set kilometrů zvyknout, ale o skvělém provedení nemůže být řeč.

Auto jsme si vypůjčili na víkend, takže sobota byla naplánovaná na testování v lehkém terénu a na silnicích, neděli jsme směřovali do Offparku Dobřany, kde jsme měli domluvený okruh sami pro sebe.

V sobotu jsme nejprve auto prolezli zvenku i zevnitř.

Na první pohled testovaný vůz zaujme důkladným dílenským zpracováním a často i velmi drahými díly – například v motoru je řada věcí uchycena nerezovými šrouby, což není běžné. Velmi dobře jsou zpracovány veškeré sváry. Některé detaily jsou na dalších obrázcích.

Řada dílů je nesmírně masivních, až to budí obavy o celkovou hmotnost auta. Zvlášť když to porovnáme s výdrží podobných komponent na Toyotě LC nebo podobných autech, kde jsou tyto díly, řekněme, třetinové nebo poloviční.

Simona má ovšem teorii, že auto vytvářel schizofrenik …

Simona: „Nemůžu si pomoct, když prohlížím auto, působí na mne jako výtvor dvou lidí. Neuvěřitelně robustní rám, super mohutné nápravy, tyče řízení o průměru, za který by se nemusel stydět ani menší náklaďák. Pěkně usazená karoserie, kde nájezdové a přejezdové úhly jsou už v sériovém provedení bez problému.

Nápad s připravením kabeláže na střechu je super, skvělé je robustní uchycení všech dveří. Robustní zadní dveře vypadají tak, že unesou mnohem více než jen stávající rezervu.

No jo a pak to převzal ten druhý…

Otevírání zadních dveří je v místě, kde budete cpát ruku mezi náklad a dveře, abyste otevřeli druhé křídlo dveří. Kabeláž je připravená směrem na střechu na případná světla, ale v zavazadlovém prostoru není nic. Nabíjecí zásuvky v kabině jsou jen v loketní opěrce 2 USB a jedna cigaretová – proč? Nabíjíme se spolujezdcem mobily, OK, ale navigaci dáváme na palubku a potáhneme kabel do loketní opěrky? 

Umístit samostatnou navigaci nebo mapový plotr na palubku také nebude jednoduché, jak kvůli snadnému přístupu k napájení, tak kvůli prostoru na palubní desce.

Dalším překvapením je středový displej. Chápu jakýsi pokus o jinakost, dá se na to podle mě zvyknout, ale proč probůh má lesklý povrch? Nebudu na něm přeci ladit barvy fotografií, ale potřebuji vidět informace o rychlosti, stavu paliva, což může být komplikovaný úkol, pokud je jasný den a displej se začne lesknout.

Čudlíky nad hlavou vypadají skvěle, ale jejich ovládání je na hlavu, osobně bych to tak nechtěla. Představa, že je budu lovit někde v náklonu ve spěchu mi není příjemná …

Komentář k infotainmentutu bych, myslím, měla přenechat někomu, kdo v tomto ohledu drží lépe prst na tepu doby. Osobně si myslím, že IT systémy do auta nepatří a každá používaná funkce má mít svůj čudlík, takže ovládání radia muziky a přepínání na informace o rychlosti a stavu paliva mi braly víc pozornosti, než mi bylo příjemné. Tento názor je ale ještě subjektivnější než všechno ostatní.

Hmotnost je důležitá, protože při plném obsazení auta posádkou už nezbývá moc kapacity na náklad. V terénu se ale vysoká váha příliš nepropsala do jízdních vlastností, a i když bylo mokro a neměli jsme pořádné gumy do terénu, auto se pohybovalo naprosto jistě a hmotnost ho neomezovala.

Simona: „Osobně mi přijde kombinace benzínového motoru a automatické převodovky jako dobrý nápad – velký rozsah pracovních otáček benzinového motoru a schopnost automatické převodovky dobře řadit v krátkém okamžiku je neskutečně silný nástroj, obzvlášť když jedete mimo silnici dlouho. Ale při pohledu na břicho auta se člověk zase diví – křehká automatická převodovka je zespodu uplně nahá – nic, žádné krytí, kabely s elektronickými jednotkami přisponkované na rámu – nevím, čekala bych nějakou základní formu ochrany – nemusíte být v náročném terénu, abyste dobře mířeným klackem tohle všechno očesali a nechali ležet někde u cesty.

Chápu, že výkonný motor a moderní automatická převodovka nejsou jako staré landcruisery a musí se chladit, ale chladiče umístěné v předních rozích karoserie v místech, která jsou nejčastěji exponovaná v brodech a dostávají nejvíc ran při průjezdu v terénu … Chtěla bych se mýlit, ale přijde mi to jako špatný nápad.“

Dojmy ze silnic a lehkého terénu v okolí byly vesměs pozitivní. Téměř každého překvapilo řízení a váha auta. Jízdu všichni hodnotili jako velmi komfortní a auto hezky zpracované.

Zajímavé je například uložení baterie pod sedačkou ve druhé řadě společně s pojistkami. Je to dobře dostupné, ale do motoru vedou poměrně dlouhé kabely.

Sedačky se dají složit, ale nevznikne rovná plocha navazující na kufr.

Simona: „Zadní sedačky mají málo místa, řekla bych, že to nemohlo být myšlené, na rozdíl od pohodlných předních sedadel, jako místo, kde by se dalo cestovat na dlouhé vzdálenosti. Připouštím, že jsem dlouhá jako týden před výplatou, ale i menší kolegové se na zadní sedačky soukali jako do tanku.

V neděli jsme si užili ježdění v Dobřanech.

Grenadier funguje v terénu fantasticky. To co jsme měli možnost vidět v OFF Parku v Dobřanech, bylo úžasné. Na zimních silničních pneumatikách s hodně těžkým autem na mokrém bahnitém povrchu bychom čekali problémy, ale bylo jich naprosté minimum. Auto se chovalo skvěle.

Jedná se o krásné auto s mnoha zajímavými řešeními. V terénu se ukázalo naprosto jistě. Co budí otázky, je hmotnost a chování při plném naložení. Hodně elektroniky a elektronické pomocné systémy mohou být potenciálním zdrojem problémů ve smyslu uražení čidel nebo utržení kabelů v těžkém terénu.

Dále je otázka, jak se bude Grenadier chovat na různorodém terénu při reálné expedici. Nejlépe bychom to zjistili, kdyby se některý Grenadier s námi vydal do Karpat nebo ještě dál …

Simona na základě svých dlouholetých zkušeností z expedic do hor trefně shrnula dojmy z testování: „Nejsem si vůbec jistá, jak moc bude nákladná údržba tak komplikovaného auta po několika expedicích, ale to jistě ukáže čas.

Trochu potíž vidím v tom ostatním – omezená možnost nabíjet různá vlastní palubní zařízení (třeba satelitní komunikátor), relativně malá nádrž, hodně komplikovaná konstrukce, která asi původně byla myšlená jako jednoduchá. To jsou věci, které Grenadier předurčují spíše jako auto vhodné pro farmáře než pro expediční použití.

Z pohledu farmáře je to dokonalé auto, vlek potáhne bez mrknutí oka, rozbité cesty překoná bez problému i na poměrně silničních pneumatikách. Pokud je servis po ruce a elektrika doma alespoň každý druhý den, lednici máte na farmě a nepotřebujete ji v kufru, pak je vše v pořádku.

Osobně bych si Grenadiera vybrala jako auto, kterým obstarám pozemky kolem domu, dojedu pohodlně do města, odtáhnu vlek s autem do servisu, tak na to je skvělý. Na expedici si ale nechám LandCruiser. Dělají to o 70 let déle a je to vidět.

Děkujeme Tomášovi Petrů z Dajbych 4×4 za možnost vyzkoušení a otestování tak zajímavého vozu!

Alex a Simona

P.S. „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ (Elbert Hubbard)