14 otázek při přípravách expedice a 3 věci, které vždycky zapomenete

„Zapomínání je nezbytné pro obnovu života; bez něj by se všechno zhroutilo do jednoho nekonečného a nezvladatelného chaosu.“ – Jorge Luis Borges

Možná to tak docela neplatí při přípravě na expedice …

Ve chvíli, kdy se rozhodnete vyrazit na expedici a začne vám bušit srdce vzrušením, nastává chvíle pro mnoho rozhodování. Nejprve byste si měli rozmyslet odpovědi na tyto otázky:

  1. Mám expediční auto?

Jestli máte expediční auto, je to skvělé. Určitě už jste řadu věcí vyzkoušeli. Nicméně je rozdíl mezi slunečným dnem, který strávíte s kamarády v terénu v Čechách a mezi několikadenní expedicí v cizině, kde jste odkázáni sami na sebe v horách a bez snadné možnosti přivolat kamarády nebo asistenční službu nebo mechanika. Počasí bývá v horách nevyzpytatelné.

  1. Mám svoje expediční auto ještě vylepšovat?

Každé auto se dá vylepšovat a vylepšovat. Začněte jezdit svým autem a nečekejte, až bude dokonalé. Je lepší začít s tím, co máte a teprve postupně auto vylepšovat. Také uvidíte, že si na expedicích ověříte, co je opravdu potřeba, uvidíte, jak to funguje v praxi a můžete sdílet zkušenosti s ostatními. Expediční auto si člověk pořizuje proto, aby jezdil na expedice a nikoli proto, aby utratil všechny peníze za vylepšování auta, a nakonec zůstal doma, protože mu nezbylo na cestu.

  1. Je moje expediční auto ve stavu, který mi technicky zaručí návrat?

Perfektní technický stav auta je alfa a omega cestování v terénu. Před expedicí by mělo auto projít kompletním servisem (výměny olejů, filtry, rozvody dle servisního plánu, vše, co je potřeba) a měly by se zkontrolovat všechny klíčové komponenty.

  1. Není lepší půjčit si auto?

Někdy ano. Pokud nemáte svoje auto a nechcete si ho pořizovat kvůli jedné dovolené za rok, tak je určitě lepší půjčit si expediční auto včetně výbavy (stan, lednička, …). Zrovna tak je docela dobrý nápad vyzkoušet si v půjčeném autě expedici předtím, než se rozhodnete pro nákup vlastního auta. Můžete si vyzkoušet, jak se vám cestování líbí a budete vědět, na co se při koupi vlastního auta zaměřit.

  1. Co si půjčit auto na místě?

Auto se dá půjčit i na místě. Má to smysl, pokud je cíl expedice hodně daleko. Ale vždycky je na místě velká opatrnost a kontrola technického stavu a pojistných podmínek. Ideální je mít důvěryhodný zdroj, od kterého si auto půjčíte.

  1. Troufnu si odřídit celou expedici?

Nemáte-li dost zkušeností s jízdou v terénu, je dobré se před výpravou zlepšit v jízdních dovednostech. Například absolvovat kurz jízdy v terénu, kde si vyzkoušíte modelové situace a naučíte se základy vyprošťování. Je dobré, pokud je v autě i další řidič a můžete se střídat.

  1. S kým chci a mohu jet na expedici?

Na expedice jezděte s lidmi, se kterými jste nejen kamarádi, ale naprosto jim důvěřujete, můžete se na ně spolehnout a dokážete s nimi komunikovat i ve složitých situacích. Představte si, že trčíte po kolena v bahně, máte hlad, špatně jste spali a prší už pátý den – jednou to budou skvělé historky a všichni se tomu budou smát, ale v tuhle chvíli potřebujete parťáky, se kterými auto dostanete z bahna, uděláte si něco k jídlu a konečně se pořádně vyspíte.

„Nejdůležitější věcí v životě je mít někoho, s kým se můžete smát.“ (George R. R. Martin)

  1. Kolik nás pojede?

Na expedice je lepší jezdit minimálně dvěma auty. Ještě lepší je jet ve třech autech. Dvě auta potřebujete kvůli vyprošťování. Tři auta jsou prostě pojistka.

  1. Máme s sebou zdravý rozum?

Bez zdravého rozumu nikam nevyrážejte. Vždycky platí – je nutné se dívat, pak přemýšlet a teprve potom jet. Taky je důležité umět komunikovat v posádce, nechat si ukázat cestu nebo se nestydět vylézt z auta a podívat se na místě, jestli projedeme, jestli tam nečeká kámen, co něco utrhne nebo prorazí, …

  1. Co všechno potřebuji do auta?

Na našich kurzech jízdy v terénu také ukazujeme, jak může vypadat výbava expedičního auta. Důležitá je organizace věcí do boxů, abyste dokázali rychle najít to, co potřebujete. V autě by nemělo chybět základní nářadí, základní technické vybavení, samozřejmě věci na vyprošťování, nádobí a věci na vaření, stan a věci na spaní, tábornické vybavení. Toto téma je na samostatný článek a v budoucnu se k němu vrátíme.

  1. Jaké pneumatiky potřebujeme?

Potřebujete kvalitní pneumatiky s hrubým vzorkem (pro hory typu Karpat), obyčejnou lopatu a nájezdy (vafle). S tímhle vybavením se dá dojet hrozně daleko.

  1. Co si vezmeme na sebe?

Vezměte si kvalitní outdoorové oblečení. Topení v autě neznamená, že je venku taky teplo. Kvalitní kožené boty, tenisky, hodně ponožek a prádla, nepromokavou bundu, dobrou fleecovou mikinu nebo svetr a další oblečení podle toho, kdy a kam se chystáte.

  1. Co si vezmeme s sebou?

Dobrý stan, matraci a spacák. Venku nemusí být taková zima, ale pokud jste unavení, bude vám trvat déle se zahřát. Proto je lepší mít spacák do nižších teplot. Nepodceňujte tábornické vybavení (sirky, zapalovač, vařič, zástěnu na vařič, nádobí, nůž a příbory, rozkládací židličku nebo křesílko, piknikovou deku, dobrou baterku nebo čelovku nebo nejlépe obojí). Nezapomeňte na nabíječky na mobil. A samozřejmě trvanlivé potraviny.

  1. Průvodce

Potřebujete mít představu kam jet. To, co je v mapách je jedna věc, a to co je na místě, je ta další. Váš život bude o mnoho jednodušší, pokud pojedete po cestách, o kterých se ví, že ještě existují a jsou relativně sjízdné… Zkušený průvodce navíc zná i místní zvyky a kulturu, domluví se a v neposlední řadě mnoho situací už řešil v minulosti.

 

Tři věci, co vždycky někdo zapomene – s nadsázkou je uvádíme zvlášť, aby nezapadly:

  1. Léky – to, co běžně užíváte, případně léky, které se mohou hodit (bolest hlavy, alergie, nevolnost, …).
  2. Spacák – nejméně 2x zkontrolovat, že je na místě. A že je to pořádný spacák!
  3. Doklady a peníze – peníze se dají zařídit, ale doklady (pas, občanka, kartička k pojištění, cestovní pojištění, řidičák, platební karty, techničák, pojistka k autu) jsou problém. Pro případ ztráty dokladů po cestě je dobré mít nějaké úložiště na cloudu, kde máte kopie dokladů a je dostupné online odkudkoli, kde je internet.

„Skutečným dobrodružstvím je objevovat nové cesty, ne hledat bezpečné místo, kde se schovat.“ (John A. Shedd)

Alex a Simona

Rumunsko

„Mapa není území. To je samozřejmé, ale zapomínáme na to v šokující míře; děláme si zeměpisné plány, ve kterých ztrácíme svět.“ (britský prozaik a básník Gilbert Keith Chesterton)

Plánování expedic je jedna z nejzajímavějších věcí, co děláme. Na začátku je vzpomínka na krásné místo nebo naopak touha poznat nové místo. Jako kdyby na vás z mapy hory mluvily, sítě horských silniček vábily k prozkoumání, každým dotykem se mapa vpíjí do mysli a láká k poznání. Nechceme prozkoumat území, ale poznat svět…

Na začátku bývají hodiny, desítky hodin, ale nakonec spíše stovky hodin rešerší a pátrání v mapách. Cílem je najít trasu, která bude realizovatelná, ale zároveň přiměřeně obtížná a povede hezkými a zajímavými místy.
Důležitým faktorem je počasí, protože některé trasy mohou být nesjízdné při sněhu nebo intenzivním dešti, takže je zapotřebí odhadnout počasí, které v daném období může nastat.

Důležitá je i vzdálenost. Mnoho z nás tuláků by určitě rádo strávilo touláním většinu času, to ale nejde. Obvykle se potřebujeme vejít do dovolené, kterou si na toulání vyhradíme. Většinou je ideální doba týden dovolené plus víkendy okolo.

Vzdálenost – pohled na mapu za těchto podmínek sklouzne blíže střední Evropě. V rozumné vzdálenosti najdeme místo s nádhernou přírodou se svébytným národem a neuvěřitelnou svobodou. Rumunsko. Na první poslech to může znít banálně. Je to země s dávnou tradicí a vzrušujícím příběhem. Tajemná, nespoutaná, divoká, plná překvapení, laskavá i odmítavá.

„Každý kámen v Rumunsku, každý kousek jeho prachu vypráví příběh o odvaze, bolesti a kráse.“ (Emil Cioran, rumunský filozof)

Historie Rumunska je bohatá a rozmanitá. Od dob Keltů přes středověké knížectví Moldavsko a Valašsko až po moderní éru. Oblast současného Rumunska byla svědkem vzestupů a pádů, které formovaly jeho dnešní kulturu. Po první světové válce, v roce 1918 získalo Rumunsko nezávislost sjednocením s oblastmi Transylvánie, Banátu, Bukoviny a Besarábie.

Komunistický režim, který zemi ovládal v druhé polovině 20. století, padl v prosinci 1989 v Evropě neobvyklým způsobem. Snadno viditelné jizvy Ceaușescova režimu jsou sice v Rumunsku vidět dodnes, ale pokrok, který tato země udělal od pádu diktátorského režimu, bychom mohli závidět i v Čechách.

Většinu populace tvoří etničtí Rumuni, kteří představují asi 88% z celkového počtu obyvatel (zhruba 19 mil.). Rumunsko má jednu z největších komunit Romů v Evropě, přičemž tato skupina tvoří přibližně 3% populace. Dále zde žijí zastoupení Maďarů (asi 6,1%), kteří jsou převážně soustředěni v regionu Transylvánie, a dalších menšin, jako jsou Němci, Ukrajinci, Turci, Tataři, Srbové, Slováci, Bulhaři, a mnoho dalších. V Banátu najdete českou menšinu, kde se pohodlně domluvíte česky.

Rumunské hory jsou pro tuláky pravým rájem. Karpaty, táhnoucí se napříč celou zemí, nabízejí úchvatné scenérie, bujné lesy a bohatou faunu a flóru. Zdejší horské trasy jsou ideální pro toulání v jakékoli podobě. Fagarašské hory, domov nejvyššího vrcholu Rumunska, Moldoveanu (2,544 metrů), jsou známé svými drsnými terény a majestátními výhledy.

Transfăgărășanská silnice, která prochází skrz Karpaty, je považována za jednu z nejkrásnějších horských silnic na světě, my si však myslíme, že sousední Transalpine je o mnoho malebnější.

„Rumunsko je jako stín, který se pohybuje mezi realitou a fantazií.“ (Hertha Müller, německá spisovatelka rumunského původu)

Alex & Simona

OFF THE ROAD – blog tuláků pro tuláky

„Zcestoval jsem svět, ale poznal jsem ho až tehdy, když jsem opustil silnice a vyrazil jsem do divočiny.“ Napsal Anatole France. Těžko bychom to napsali lépe!

Vítejte v našem blogu, který je věnován všem těm, kteří milují výzvy, prach a dobrodružství, která lze zažít za volantem offroadového auta. Jste připraveni prozkoumat svět tak, jak ho máte jen málokdy možnost vidět? Podívat se na cesty našima očima?

Kdysi náš svět ohraničovala jen naše kuráž. Dneska ho spíše ohraničuje dostupnost mobilního signálu, wifi, upozornění na příspěvky, termíny úkolů, dokonce i pauza na cigaretu často závisí na tom, jestli je ta elektronická cigareta nabitá … Večer má člověk pocit, že mu uletí hlava a prostě toho má dost. Potřebuje si najít místo, kde bude chvíli sám se sebou a kde sám se sebou taky vydrží.

Někdo si vybere cestu umrtvení běháním do úmoru, cvičení a posilování na hranici fyzické únosnosti, někdo dá přednost cestě, kterou si přibarví skleničkou nebo něčím silnějším. Někdo hledá vzrušení první noci znovu a znovu. Těch cest je spousta a před většinou nás varovali rodiče … a kupodivu měli pravdu (to jim neříkejte).

Přitom existuje docela přirozená cesta, kdy člověk nezahodí všechny výdobytky civilizace, ale na chvíli od civilizace poodstoupí a poslechne si vlastní myšlenky, podívá se do ohně a nikam, absolutně nikam nespěchá. A když uvízne v bahně, tak si vzpomene, že nemusí jenom zvedat činky, ale může trpělivě auto vykopat a vzpomenout si na fyziku a páku a kladku a mít úplně obyčejnou radost, že si večer postaví stan, sedne k ohni a pije teplý kafe nebo čaj nebo cokoli, na co má chuť.

John Bunyan (anglický spisovatel a kazatel) napsal: „Cesta za horizont je vždy tou nejzajímavější.“

Tenhle a minulý rok jsme udělali řadu expedic do Rumunska, Chorvatska, plánujeme expedici do Portugalska a máme v plánu strašně zajímavé terény Španělska.

Cesta terénním autem přináší obrovskou svobodu. V mysli mi vyskakuje známý latinský citát (Omnia mea mecum porto = všechno své nosím s sebou). Všechno podstatné si opravdu vezeme s sebou. Co je to podstatné, záleží na každém. Někdo si vezme psy a tábornickou výbavu, někdo foťák, někdo skicák, někdo kytaru … Někdo chce jet sám a někdo chce čirou radost z přírody, svobody a samoty sdílet s blízkými. Pro všechno je místo a čas.

„Skutečným dobrodruhem je ten, kdo odchází s úsměvem na tváři, i když ho v průběhu cesty čeká nespočet výzev.“ Řekl Jack London a to byl opravdový dobrodruh!

Nebudete sami. Jezdíme v malých skupinách, abychom se večer vešli k jednomu ohni.

Jezdíme ohleduplně k přírodě, nechceme, aby za námi zůstala spoušť. Chceme poznat místní přírodu, lidi a kulturu jinak, pomalu, jako když si pomalu s přáteli společně vaříte, povídáte a večer utíká pomaloučku …. A ještě dlouho potom si vzpomenete na ten skvělý večer u ohně s lidmi, kteří vám byli neuvěřitelně blízko.

Pamatujte: „Skutečné dobrodružství začíná tam, kde končí zmapované cesty.“ (Oren Arnold)